close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Změna našich srdcí, 15. kapitola

19. října 2010 v 18:16 | Mrs.Rinnegan

Když jsem se probudila, Sasori nikde nebyl. Zřejmě si dal hodně záležet, aby mě nevzbudil. To je od něj opravdu moc hezké. Zase se uculuju jako blbeček, nemůžu si pomoct. Od doby, co jsem tady, se při každém probuzení usmívám jako měsíček nad hnojem.
Vstávám dost pomalu, z vyhřáté postýlky se mi nechtělo nikdy. Nakonec jsem se z deky vyhrabala jen stěží, přitom jsem zívala, jako bych nespala přinejmenším týden. Byla mi zima, tak jsem se oblékla do kimona, jenže to mi nestačilo.

S drkotáním zubů jsem opustila pokoj v doprovodu bavlněné deky, kterou jsem přes sebe měla bez ladu a skladu přehozenou. Vykukoval mi jenom červený nos. Když jsem párkrát zakašlala a ucítila bolest v krku, bylo mi jasné, že to není normální stav po ránu a zapadla jsem zpátky do pokoje.

Tam jsem padla na postel jako sťatá a znovu jsem usnula.



Sasori po chvíli také tiše vstoupil do pokoje, a když spatřil spící Akai, nejprve se zakřenil, ale pak jí sáhl na čelo a ucukl rukou.
"Proboha, co se to tady děje? Napřed vůdce a teď ty." Zašeptal s kroucením hlavy a upravil dívku do vhodnější polohy. To ji ale probudilo, ruka jí vystřelila do vzduchu, a div, že červenovlasému ninjovi nevrazila facku.

"Uch, klídek!" vydechl překvapeně Sasori a ruku jí zachytil.
"Nechte mě být…" zakňučela fialovláska a znovu se ohnala.

Člověk by neřekl, že jsem lékařka. Já se tady složím z rýmy a horečky! Proboha… zabijte mě někdo! Anebo ne… mohla bych se vyléčit, že? Jasně.
Když jsem natáhla ruce, abych si vyléčila bolest hlavy, Sasori mi je vrátil zpátky se slovy: "Tohle zvládnu."
Takže to udělal za mě. Nejspíše bych to ani nedokázala.

"Děkuju." Vydechla jsem hlasem plným úlevy a posadila se. On se usmál. "Hele… nemohla bych dostat misi? Mám pocit, že to na mě taky leze."



"Nagato…?"
"Neříkej mi, prosím-…"
"Jak ti je?"
"Je mi výborně! Kde je ta holka?!" zavrčel nepřátelsky zrzek a zvedal se z lůžka až moc velkou rychlostí. Zatočila se mu hlava a on padl zpátky: "Anebo to ještě může počkat." Dodal a zavřel oči. Konan zakroutila hlavou a z pokoje po špičkách odešla.


"C… c… cože?!"
"No co je? Jsem kunoichi, Sasori, co je na tom tak děsivého?"
"Já jen… nikdy jsem nepomyslel, že bys někam… teda jako, že bys někam… na nějakou misi… chtěla jít? Co… když… co když se ti něco stane? To bych si pak nikdy neodpus-…"
"Pšš…" dívka ho gestem umlčela a nesouhlasně zakroutila hlavou. "Jenže já tady taky nemůžu být donekonečna. Jde mi to na nervy, když mě každý den chce Deidara nachytat na nějaký ten jeho žertík, Hidan nadává, Kakuzu pořád cosi mele o vraždách, Itachi na mě hází ty své pitomé frajerské pohledy, Kisame sedí a kouká do prázdna, vůdce se nám už dokonce zhroutil, ty jsi věčně špatně naladěný,…"
Tohle loutkářovi naprosto vyrazilo dech. "Takhle… takhle to vidíš? Všechny? Nás?"
"Jo! Na všech to jde vidět, musíme jít někam ven, musíme se rozdělit. Chtělo by to oddech aspoň, a to minimálně, na týden!"
"D… dobře. Nejspíše máš pravdu… ale… měla bys být opatrná. Neměli by vědět, že mezi nás patříš. Teď už jsi… víš, ještě můžeš couvnout. Já-…"
"Co?!"
"Myslím… však víš… asi by se ti, jako holce, moc nelíbil život zločince a uprchlíka. Kdykoli jsi venku, hrozí ti, že na tebe někdo zaútočí!"
"Ale na tohle já jsem připravená od doby, co jsem si uvědomila svoji lásku k tobě! Ty idiote!" křikla na něj, celá červená v tvářích a maximálně rozzuřená. Napřáhla se, aby mu vrazila facku. Nedokázala to, spustila ji zase na postel a jen na něj šokovaně zírala.
"Ty o mě… o nás pochybuješ? Ty pochybuješ o mé lásce k tobě!" zašeptala zděšeně a do očí se jí nahrnuly slzy.

"Samozřejmě, že ne! Snad bys… proboha… promiň!" vyhrkl a rychle vypadl z pokoje. Opřel se o dveře, jakmile je za sebou zabouchl. Zavřel oči a zhluboka dýchal deset vteřin. Pak znovu vrazil do dveří, s přehnanou vervou si znovu sedl na kraj postel vedle Akai, a pak ji políbil.
A oba v tu chvíli věděli, že jakákoli hádka je prozatím zažehnána.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama