Tma a samota
To snad není pravda. Tak já se tady hádám, jestli tu holku… uhm… mám rád… což nemám, takže… kruci.
Zase jsem sám. Začíná mi to viditelně lézt na nervy. Když nejsou mise, všichni jsou v sídle, a to je tady potom pořádný nepořádek, jelikož ta zvířata se navzájem nedokážou snést. Nejraději by se všichni zabili. Konan už na pořádek v sídle kašle, přestalo ji to bavit poměrně brzy. Zkouším přemýšlet nad bojem s Konohou, devítiocasého démona potřebujeme k dokončení našeho plánu.
Zase jsem sám. Začíná mi to viditelně lézt na nervy. Když nejsou mise, všichni jsou v sídle, a to je tady potom pořádný nepořádek, jelikož ta zvířata se navzájem nedokážou snést. Nejraději by se všichni zabili. Konan už na pořádek v sídle kašle, přestalo ji to bavit poměrně brzy. Zkouším přemýšlet nad bojem s Konohou, devítiocasého démona potřebujeme k dokončení našeho plánu.
Je to špatné. Nemůžu přijít na žádnou strategii. Samozřejmě počítám s tím, že nezůstaneme po našem útoku všichni naživu, ale spokojil bych se s minimální ztrátou. A kdybych měl připočítat tu novou holku, co se specializuje na léčbu plus na nějaký ten boj, možná by to bylo o něco lepší. Přece jen je výhoda mít dva doktory než jen jednoho. To je logické.
Jenže se vsadím, že bude mít Sasori kecy ohledně přizvání Akai k boji.
Nejspíše se o ni dost bojí, ale to mi může být ukradené. Já jdu po devítiocasém, a nic mi nezabrání, abych ho tentokrát dostal. Nikdo mě od tohoto plánu nedostane, k čemu by pak byla Yahikova smrt?
Vůdce opět seděl na zemi v pracovně, sám a potmě. Jeho oči si už navykly na tmu, a jemu se nechtělo vyjít na světlo. Bylo mu lépe, když neviděl ani na své ruce. Nechtěl se vidět za své myšlenky, které ho před malou chvilkou napadly.
Prý, že by ji snad měl rád. To si nikdy neodpustí.
Sasori měl posledních pár dnů mnohem lepší náladu, než dříve. S Akai mu bylo moc dobře, mohl se s ní smát i takovým věcem, které by mu dříve ani vtipné nepřipadaly. Všiml si, že je uvolněnější, není tak nervózní, kdykoli se šlo na nějakou misi.
Ale dokonce i na něm šel vidět dlouhý pobyt s ostatními členy. Měl pocit, že by byl dobrá nápad zabít Hidana, aby se uklidnil a neměl chuť zavraždit Deidaru, kterému by pochopitelně ublížilo, kdyby ho naskrz probodla loutka. Bělovlasý vycítil loutkářovy nehezké choutky a na pár dní se vytratil ze sídla pryč.
Kakuzu byl bez svého partnera také o něco milejší. Dokázal si dvě hodiny v kuse povídat s Akai, pro kterou to byla obrovská čest, že si smí povídat s někým tak starým a zkušeným. A ještě tak dlouho! Kdykoli se k nim během řeči někdo přiblížil, hodil na dotyčného maskovaný ninja vražedný pohled a povídal dále. Všichni z Akatsuki byli zvědaví, o čem by někdo jako Kakuzu mohl takhle dlouho mluvit. Ptali se i fialovovlasé a poctěné dívky, jenže z ní nevytáhli ani jednu větu, která by dávala smysl.
Je mi s nimi tak dobře… nečekala jsem, že mezi ně takhle hezky zapadnu. Je mi, jako bych tu byla už roky, a ne jen pár týdnů. Líbí se mi tady. Nikdy jsem snad nebyla šťastnější.
I když se začínám malinko bát toho, co se v posledních pár dnech děje. Vůdce nevytáhl paty z pracovny, když jdu okolo, na chvilinku se zastavím a poslouchám za dveřmi, ale nic neslyším. Ani jeden jediný pohyb, a to mám sakra dobrý sluch. Někdy tam vydržím stát deset minut, a kdysi jsem dokonce požádala Konan, aby tam zašla. Měla jsem opravdu strach, že se Peinovi něco stalo. Moje kamarádka se na mě podivně podívala, když jsem jí svou obavu svěřila. Jakoby přivřela oči a zkoumala moje myšlenky. Bylo mi v tu chvíli, jako by mi je všechny mazala z hlavy. Když se takhle na někoho z ostatních podívá, dotyčná oběť odpeláší na druhý konec sídla.
Ha… no, tak jo… přestávám spát u sebe v pokoji, jelikož… uhm… no… však to je jasné… hehe… u Sasoriho je mi lépe. Zdá se mi, že je tam větší teplo, no.
Ok, blbější výmluvu jsem v životě neřekla.
Itachi seděl u stromu na kopci, kam ráda chodívala Akai. Proto, když tam přišla, a on nebyl vidět za kmenem stromu, trhla sebou a málem spadla z útesu. Černovlasý ninja se zašklebil a dost tvrdě jí dal najevo, ať se ráčí odebrat jinam. Jenže ona si dupla nožkou a třaslavým hláskem odpověděla:
"Já… já tu zůstanu!" hlas jí přeletěl o oktávu výše, než plánovala, a hned se zarděla. Rajče by se vedle ní ani neohřálo.
Itachi na ni hodil jeden ze svých vražedných pohledů, asi doufal, že ji to přesvědčí o tom, že on nehodlá nikam jít jen kvůli ní. Blýsklo se mu v očích a zle zašeptal:
"Přesvědč mě."
Tak tohle mě definitivně dostalo.
"Baka." Sykla jsem na něj poraženě a odebrala jsem se jinam mumlajíc přitom nehezká slovíčka.
Ale dokonce i na něm šel vidět dlouhý pobyt s ostatními členy. Měl pocit, že by byl dobrá nápad zabít Hidana, aby se uklidnil a neměl chuť zavraždit Deidaru, kterému by pochopitelně ublížilo, kdyby ho naskrz probodla loutka. Bělovlasý vycítil loutkářovy nehezké choutky a na pár dní se vytratil ze sídla pryč.
Kakuzu byl bez svého partnera také o něco milejší. Dokázal si dvě hodiny v kuse povídat s Akai, pro kterou to byla obrovská čest, že si smí povídat s někým tak starým a zkušeným. A ještě tak dlouho! Kdykoli se k nim během řeči někdo přiblížil, hodil na dotyčného maskovaný ninja vražedný pohled a povídal dále. Všichni z Akatsuki byli zvědaví, o čem by někdo jako Kakuzu mohl takhle dlouho mluvit. Ptali se i fialovovlasé a poctěné dívky, jenže z ní nevytáhli ani jednu větu, která by dávala smysl.
Je mi s nimi tak dobře… nečekala jsem, že mezi ně takhle hezky zapadnu. Je mi, jako bych tu byla už roky, a ne jen pár týdnů. Líbí se mi tady. Nikdy jsem snad nebyla šťastnější.
I když se začínám malinko bát toho, co se v posledních pár dnech děje. Vůdce nevytáhl paty z pracovny, když jdu okolo, na chvilinku se zastavím a poslouchám za dveřmi, ale nic neslyším. Ani jeden jediný pohyb, a to mám sakra dobrý sluch. Někdy tam vydržím stát deset minut, a kdysi jsem dokonce požádala Konan, aby tam zašla. Měla jsem opravdu strach, že se Peinovi něco stalo. Moje kamarádka se na mě podivně podívala, když jsem jí svou obavu svěřila. Jakoby přivřela oči a zkoumala moje myšlenky. Bylo mi v tu chvíli, jako by mi je všechny mazala z hlavy. Když se takhle na někoho z ostatních podívá, dotyčná oběť odpeláší na druhý konec sídla.
Ha… no, tak jo… přestávám spát u sebe v pokoji, jelikož… uhm… no… však to je jasné… hehe… u Sasoriho je mi lépe. Zdá se mi, že je tam větší teplo, no.
Ok, blbější výmluvu jsem v životě neřekla.
Itachi seděl u stromu na kopci, kam ráda chodívala Akai. Proto, když tam přišla, a on nebyl vidět za kmenem stromu, trhla sebou a málem spadla z útesu. Černovlasý ninja se zašklebil a dost tvrdě jí dal najevo, ať se ráčí odebrat jinam. Jenže ona si dupla nožkou a třaslavým hláskem odpověděla:
"Já… já tu zůstanu!" hlas jí přeletěl o oktávu výše, než plánovala, a hned se zarděla. Rajče by se vedle ní ani neohřálo.
Itachi na ni hodil jeden ze svých vražedných pohledů, asi doufal, že ji to přesvědčí o tom, že on nehodlá nikam jít jen kvůli ní. Blýsklo se mu v očích a zle zašeptal:
"Přesvědč mě."
Tak tohle mě definitivně dostalo.
"Baka." Sykla jsem na něj poraženě a odebrala jsem se jinam mumlajíc přitom nehezká slovíčka.

