Vstávat a cvičit!
Krása… nic jiného bych na tohle ani říct nemohla. Ležím na měkké posteli v náruči člověka, kterého miluju. Otočím se, aby mu viděla do tváře a div, že se okamžitě nerozteču. On je tak nádherný, když spí! Vypadá tak nevinně a bezmocně… jako malé dítě. Nikdy bych nečekala, že se do někoho takhle poblázním.
"Miluju tě." Zašeptám tiše a on otevře oči. "Vážně?" usměje se a přitiskne mě k sobě. Já se nechám, je to tak nádherné! No jo, ale ani tato chvilka netrvá věčně.
"Miluju tě." Zašeptám tiše a on otevře oči. "Vážně?" usměje se a přitiskne mě k sobě. Já se nechám, je to tak nádherné! No jo, ale ani tato chvilka netrvá věčně.
"Hej, mistře! Radši vstávejte, je tady zmatek, a řeší se, jak to s tou holkou bude! A co je horší… nemůžeme ji najít!"
"Ehh… jo, jasně! Už… už jdu! Sakra." Zakoktal červenovlasý ninja a vyskočil na nohy. Akai se začala chichotat, ale nervózně se třásla. Pak vstala z postele, oblékla si tričko a složila pečetě. Zmizela a objevila se na chodbě, kde do ní vrazil Deidara.
"Ha! Kde jsi sakra byla?" vyštěkl na ni a táhl ji za sebou k Sasoriho pokoji. Tam čekal sám loutkář, s nic neříkajícím výrazem a založenýma rukama na hrudi.
"Kde byla?" zeptal se naoko chladně a blonďáček se pousmál.
"Kousek odtud. Ale nemusíte se bát, mistře. U mě bude vaše tajemství v bezpečí."
"Co…-? Sakra, Deidaro, jestli jenom cekneš, uvidíš…-!"
"Jen klid, mistře, jak jsem řekl, nikdo se to nedozví…" zazubil se blonďák a jednou rukou se opřel o fialovovlasou dívku.
"Jak ses o tom dozvěděl?!"
"Já? Ani omylem, to mi řekl Kisame. On je tady přece odborník na city, hm."
"Omluvte mě, musím jít někoho zaškrtit."
Sídlem se ozval křik. "Kisame!" Žralok sebou trhl.
"Myslím, že už se to taky dozvěděl, hehe." Uchechtl se a skrčil se za křeslo, ve kterém seděl Itachi a zíral do zdi. "Itachi, krej mě." Sykl na svého partnera a ten jen odsekl:
"Žádné strachy, příteli."
Sasori vtrhnul do místnosti a zprudka oddechoval. Ani se na křeslo nepodíval, jen zíral Itachimu do očí. Ten se pousmál a ukázal za sebe.
Akai vše dychtivě pozorovala z bezpečné vzdálenosti. Seděla na zemi, zády opřená o stěnu a culila se na všechny v pokoji.
"Zrádce!" vyprskl na Itachiho poraženě rybí ninja a uznal za vhodné se proběhnout pár kilometrů za sídlo.
"Konan… prosím tě, můžeš už přestat?"
"Ne! Přestaň se takhle chovat, Nagato."
"Neříkej mi Na-…"
"Jmenuješ se tak, budu ti říkat jménem, a abys věděl, Akai je-…"
"Proč se o ni tolik zajímáš, Konan?"
"Já… já nevím. Je zajímavá. A je to žena, jako já."
"No ne, vážně?"
"Tenhle tón si laskavě nech pro někoho jiného!"
"Jo, třeba si ho nechám pro tu prokletou holku!"
"Co proti ní máš?"
"Já? Nic! Vůbec nic! Jen se proti mně spikli všichni kvůli naprosto bezcenné-…"
"Tak a dost! Akai tady zůstane, má velmi dobré lékařské schopnosti a myslím, že něčím bude výjimečná. Každý člověk je-…"
Ozvalo se prásknutí dveří.
"Ty tvrdohlavý paličáku." Ulevila si modrovláska a trucovitě založila ruce.
Ještě ten den si vůdce odchytil dívku, když byla sama na chodbě a přimáčkl ji hrubě ke zdi. Rukou jí přikryl ústa, aby nebyl slyšet vyděšený výkřik.
"To, že jsi ještě naživu, nic neznamená, takže se podle toho chovej. A nevím, čím jsi na ostatní tak zapůsobila, ale můžeš se spolehnout na to, že já přijdu na způsob, jak se tě zbavit." Sykl na ni chladným hlasem a ještě víc ji přimáčkl. Byl u ní tak blízko, až se dívka začínala nervozitou třást.
"A ty, že jsi Kunoichi? Každého se bojíš a dáváš na sobě znát city! Co jsi zač?"
"Holka, co byla ve špatnou dobu na špatném místě. Chcete válku, máte ji mít." Její roztřesený hlas nahradil tichý a výhružný.
Vytrhla se z jeho sevření a utekla pryč. Zrzek stál na stejném místě, jednou rukou se opíral o stěnu, druhou měl svěšenou podél těla a pohledem provrtával podlahu.
Za rohem vrazila do Itachiho, který ji v rychlosti chytnul za zápěstí, až se ozvalo křupnutí. Dívka sykla bolestí a zavřela oči.
"Jestli mi chceš říct to samé, tak šetři dechem!" vyprskla na něj, uvolnila z jeho stisku zlomené zápěstí a rozběhla se dál, při útěku do něj nezapomněla letmo strčit. Uchiha jen pokrčil rameny a pokračoval v chůzi.
"Kisame?"
"Co…?" žralok sebou trhnul, když si obvazoval zlomenou ruku. Akai si k němu přisedla.
"Tohle ti udělal Sasori?" zeptala se a vytřeštila oči na všechna ninjova zranění. Sedla si k němu a začala ho léčit.
"A copak jsi chtěla?" sykl bolestně, když mu fialovovláska narovnala kosti v ruce.
"Proč se ke mně chová vůdce a Itachi takhle odměřeně? Jsou na mě oškliví!" postěžovala si Akai skoro se slzami.
"To bude asi tím, že je mezi námi už další žena. Mají nejspíše pocit, že je začíná ovládat jiná rasa, hehe."
"Co víš o Sasorim?"
"Nic moc. Jen, že je z písečné a o umění se dokáže hádat celé hodiny."
"Já ráda tančím." Zašeptala stydlivě Akai a zarděla se. Žralok se usmál.
"To je taky umění… ukaž."
"Ne, to ne! Vypadám při tom směšně!"
"Měla by sis trošku věřit, potom ti vše půjde lépe."
"Ach jo… jsi tak hodný…"
"To já vždycky." Zazubil se rybí ninja a zeptal se: "Jaký živel vlastně ovládáš?"
"Vodu. Jsem z deštné."
"Vida, takže nebudu sám, hm?"
"Heh… asi ne. Hele… myslíš, že mě tady přijmou?"
"Určitě. Itachi na tebe za chvilku zapomene a vůdce se bude muset smířit."
"Víš… mám hroznej problém."
"A jaký?"
"Já se skoro všeho bojím!" vypískla dívka a zčervenala.
"To se u nás odnaučíš, uvidíš."
"Tak tím jsem si pomalu jistá."
"Zítra tě čeká výcvik, měla by sis odpočinout." Usmál se Kisame a Akai si povzdechla:
"Tak jo, "táto"." A rozesmála se.
Kisame si zkontroloval ruku a s radostí zjistil, že je zcela v pořádku. Pak se také zvedl k odchodu.
Ráno přišlo pro dívku příliš brzy. Uslyšela ptáčky a usmála se. Když uslyšela i jemné klepání na dveře, vyjekla a přetáhla přes sebe přikrývku. Do pokoje vešel Sasori a pousmál se.
"Snad se mě nebojíš?" zasmál se a sedl si na kraj postele. Akai se vyhoupla z postele a tvářila se nadmíru zmateně.
"Co je dnes za den?" zeptala se a soustředěně se mračila.
"Pátek. Tady máš nějaké oblečení, posílá ti ho Konan."
"Ach… ona je tak hodná a pozorná! To oblečení je krásné!" zavýskla Akai radostně a znovu si sedla na postel.
"Já nechápu, co na tom máte…" prohlížel si oblečení loutkář a naklonil hlavu na stranu.
"A co ty pláště?"
"Jestli si na ně chceš stěžovat, běž za Konan. Vůdce by asi nebyl rád. Kdysi se omylem zmínil Hidan o tom samém a pak se týden nemohl pohnout a my jsme museli spravovat rozbořenou zeď a pár dveří." Zasmál se červenovlasý ninja a vycouval z pokoje.
Dívka si oblékla bílé kimono a s radostí shledala, že jí padne, jako kdyby bylo ušité přímo pro ni.
Vyšla ven, kde na ni čekali skoro všichni členové. Hidan se nad jejím oblečením zasmál.
"Ta bílá nebyla zrovna nejlepší nápad...tady totiž poteče krev."
"Jo, to asi jo. Jenže poteče z tebe, jestli se to kimono zašpiní." Hidan se naplno rozesmál a Akai, která ho v duchu nazvala drzým hulvátem, se postavila doprostřed kruhu, kteří ninjové utvořili, a pousmála se.
"Co jste tak daleko, kluci? Snad byste se mě nebáli?" zanedlouho se ozval další výbuch smíchu. "Hidane, co sis to do té snídaně zase dal?" zakroutil nevěřícně hlavou Deidara a hodil na dívku bez jakéhokoli varování jílovou bombu.
Ta uhnula až skoro s komickou lehkostí. Provokativně se zasmála a čekala další chabý útok ze stran jejích nových kolegů.

