Někde v hloubi...
"Konan! Přestaň! Neblbni, ženská!" Hidan vyskočil na nohy, ale bylo pozdě na zasáhnutí do boje. Hnědovláska vykřikla hrůzou a pak se ozval jen výbuch.
Kakuzu do ohně skočil bez zaváhání, nic neviděl, ale po hmatu se snažil určit alespoň něco připomínající tělo. Tápal v naprosté tmě a kouři, nic nenašel.
Sídlo se otřáslo. Ze stropu opadávaly menší i větší kusy stěn, Hidan se prvnímu úspěšně vyhnul, ale druhý ho srazil k zemi. Další sprška kamenů byla poslední kapka. Ztratil vědomí a vůbec nevnímal, že ho někdo bere do náruče a nese pryč.
Kakuzu do ohně skočil bez zaváhání, nic neviděl, ale po hmatu se snažil určit alespoň něco připomínající tělo. Tápal v naprosté tmě a kouři, nic nenašel.
Sídlo se otřáslo. Ze stropu opadávaly menší i větší kusy stěn, Hidan se prvnímu úspěšně vyhnul, ale druhý ho srazil k zemi. Další sprška kamenů byla poslední kapka. Ztratil vědomí a vůbec nevnímal, že ho někdo bere do náruče a nese pryč.
"Ta kráva mě chtěla zabít!" byla první věta, kterou bělovlasý ninja slyšel po probuzení.
"R… Reyi? Co tady děláš?"
"Myslíš, že by mě dostala tak trapným a primitivním útokem? Táta je hysterickej, jen co je pravda." Povzdechla si povzneseně, pak zvážněla. "Kde sakra vůbec jsou?" rozhlédla se, ze sídla vyšel nasupený Kakuzu a nesl v náruči modrovlásku se značně ohořelým pláštěm.
"Sakra, a já tě hledal jak idiot! Jsi neskutečně nezodpovědná a sobecká!"
"Ahoj, babi."
"Eh…?"
"Přidej ještě slovo "zrůdo", a bude to, jako by mi nadávala ona!"
Zmlkl. V ničem se jí nechtěl podobat.
Zavolala si ho do domu.
"Tak hele, nebudu kroužit kolem, řeknu ti to rovnou."
"…?"
"Nechci, aby ses stýkal s mou dcerou. Jsi pro ni nebezpečný."
"Ach tak… a proč to neřeknete rovnou, jak jste měla v plánu? Nemusíte se ke mně chovat slušně…"
"Fajn, jsem ráda, že to říkáš. Jsi odporná zrůda nebezpečná pro jakkoli vzdálené okolí. Co když bude chtít dítě?! Zničíš tomu nemluvněti život! Bude jako ty. To chceš?"
Na to nepomyslel. Stačí, že to prožívá on…
"Promiň. Takhle jsem to nemyslel."
"Že ne? Ha ha. Vtipné. Nemysli si, že je mi to líto. Mně je fuk, jestli se tak chováš."
Věděl, že jí ublížil. A obdivoval, že to nedávala najevo. Jako by se za tu chvíli vzpamatovala.
"Konan! Zbláznila ses? Chtěla jsi zničit sídlo, nebo co?"
"Ne. Chtěla jsem zabít tu holku."
"Ale… ale proč? Tohle měla být jenom zkouška, žádné vraždění. Proboha, Konan… je to ještě malá holka. A myslím, že Kakuzu by ti za to nepoděkoval."
"Odkdy se ty nováčků zastáváš, Nagato?" zavrčela nepřívětivě modrovláska a obrátila se k zrzkovi zády.
"Takhle to není," povzdechl si, "jde mi taky o ostatní. A mám pocit, že-…"
"Já tě neposlouchám!" zaječela Konan a zacpala si rukama uši. Když Pein pokračoval, tvrdohlavě se bránila, a když neuspěla, začala zpívat. To vůdce přinutilo přestat a odejít co nejdál.
"A co tady dělám?" ptal se tupě Hidan a zmateně se díval kolem sebe. Myslel jsem, že se to sídlo boří."
"To se taky chvíli bořilo. Ale pak to přestalo, když vůdce zasáhl. Nevím, co udělal." Zakřenila se dívka a pokračovala, "a donesla jsem tě sem. Jinak bys tam byl zřejmě chcípnul."
"Já?" rozesmál se bělovlasý ninja, ale když ho dohnaly opožděné křeče, raději přestal. "Jak jsi mohla?"
"Nejsem slabá, Hidane." Nadmula se Reyi a naoko pohoršeně si odfrkla. "Snad ještě něco unesu."
Kakuzu ji zamyšleně pozoroval. Snažil se najít nějaké rysy její matky, Kim. Díval se na její oči, stejné jako on, barva pleti, on. Dokonce po něm zdědila i sílu a tvrdohlavost. To, co předváděla, byly jeho pohyby, jeho útoky i jeho triky v boji. Jak na ně ona mohla přijít, když jemu došla podstata boje někdy před dvaceti lety?
Dokonce si i bere srdce svých protivníků jako on. Stala se z ní… zrůda?
Ne.
Už to našel.
Uvnitř ní… někde v hloubi duše, v tom nejzapadlejším koutku srdce se podobá své okouzlující a překrásné, a teď již i zesnulé mamince.

