close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Mé šesté srdce, 4. kapitola

22. října 2010 v 19:48 | Mrs.Rinnegan

Dvě holky v boji, aneb jak rychle a spolehlivě zničit sídlo

"Co? Ty? Proč ty?" Reyi se soustředěně zamračila, pak se plácla rukou do čela. "On to udělal naschvál, že jo?" zašeptala naoko ohromeně.
"Nevyváděj, nic se neděje."
"Jak, neděje?"
"Buď ráda, že to nebyl Hidan."
"Co? Ten vypadá, že má míň, jak já. To štěně bych zabila jen ošklivým pohledem." Vyprskla zhnuseně hnědovláska a oba ninjové v tu chvíli začínali dusit smích.
"Fajn, tak budu bojovat se svým otcem.Heh… proč tak vyvádím?" zaculila se dívka a dala si ruce v bok.
Bělovlasý se posadil na nedaleký kámen, pozoroval pohyby Kakuzeho, i jeho dcery. Měli je tak podobné, až mu přišlo podezřelé, jestli se navzájem nekopírují.



Reyi se zachechtala a vyrazila proti svému otci s obrovskou rychlostí a napřaženou pěstí. Těsně před ním ale uhnula do strany a chtěla ho udeřit z boku. Maskovaný ninja s tím počítal, vyskočil do vzduchu, takže ho pěst hnědovlasé holky minula jen o kousek.
Znovu vyrazila, nedala Kakuzemu trošku času se vzpamatovat a zaútočit. Hidan využíval toho, že se bez jakéhokoli podezření může na dívku dívat. Kdykoli Kakuzeho Reyi nachytala na nějaký trik, začal se mu posmívat. Měl rád tyhle boje.

"Co se to tam dole děje?"
"Nevím…" zívl Deidara znuděně na Itachiho zmatenou otázku. "Nejspíše měl Hidan blbý kecy a teď se ho Kakuzu pokouší skalpovat. Nic nového." Zívl podruhé a svalil se do nejbližšího křesla. Itachi se zamračil. Slyšel dívčí hlas.

"Tak už jste skončili?" vůdcův hlas způsobil, že dívka přestala dávat pozor a zakopla. Bělovlasý, aniž by si to uvědomil, ji zachytil před ošklivým pádem a postavil zpátky na nohy. Pak oba přesunuli pozornost k zrzavému ninjovi, jehož výraz dával jasně najevo, že netrpělivě čeká, kdy bude boj u konce.
"Je to nerozhodně."
"Nerozhodně? Kakuzu, říkal jsem boj, ne, že ji necháš vyhrát. Vím, že by se ti nemohla rovnat dvacetiletá holka."
"Ale mně je-…." Reyi spatřila otcův výraz, zmlkla a nasadila masku nevinnosti samotné.

"A nemohla by bojovat s někým… jiným?"
"Ale… odkdy ty máš city, Kakuzu?" pronesl posměšně Pein, ale pak přikývnul. Chvíli se díval na Hidana, pak se jeho pohled utnul na strop.
"Konan, máš chvilku?"
"He? Konan je mužský jméno? Co já se tady ještě nedozvím…" zašeptala zmateně hnědovlasá holka a taky se podívala na strop. Po chvilce modrovláska dorazila, vrhla nic neříkající pohled na Peina, pak na Kakuzeho, nakonec Reyi, a hned jí všechno došlo.
"Proč s ní nemůže bojovat někdo jiný?" Zrzek už se nadechoval k nevraživé poznámce, ale Konan nad tím mávla rukou.
"Budiž, ale uklízet to tady nebudu."
"Jak bys taky mohla, když z tebe bude mastnej flek na stěně?" Rozchechtala se Reyi naplno a vypadala, že s tím nehodlá jen tak přestat. Bělovlasý ninja se bránil prozatím úspěšně smíchu a zrzek zhnuseně odešel. Kakuzu se opřel o stěnu, tušil, že tohle nebude krátký boj.

Konan vypadala, jako by spolkla pravítko, stála rovně, ruce měla sepjaté a vážný výraz dával najevo, jak se soustředí na jakýkoli dívčin podezřelý pohyb. Hidan sledoval, jak jsou ty dvě rozdílné. Reyi, překvapivě křehká na svůj vzhled a malá, ruce měla opřené o boky a vyzývavě na modrovlásku hleděla. Doslova z ní sršelo sebevědomí.
Zato Konan působila jako největší flegmatik ze všech v obličeji, zatímco tělo měla napjaté, připravené k jakémukoli rychlému úskoku.

"Moc si nedovoluj, dítě." Řekla Konan hlasem, který bezmála připomínal zpěv. Reyi se otáčela na všechny strany.
"Trpíš samomluvou?" Uchechtla se. Bělovlasý Jashinista se ušklíbl.

Pro modrovlásku to byla poslední kapka. Vztáhla ruce nad sebe a zpod pláště jí vyletěly miliony malinkatých a ostrých papírků.
"Ty jsi neskutečně zákeřná mrcha…" ozvalo se za ní, pak ucítila bolest v zádech a vytřeštila oči údivem.
Konan vrazila do zdi, okamžitě ale uhnula další ráně hnědovlásky, která tak rozbořila nemalou část stěny. Hidan se neudržel, okamžitě propukl v smích.

"Fajn, myslím, že bych měla přestat s technikami, kterými útočím na malé děti." Procedila vítězoslavně modrovlasá kunoichi a Reyi se rozesmála.
"Ty útočíš na děti? To je zvláštní, že ještě žiješ. Smilovaly se nad tebou?"
"Tak, a už se ti to povedlo, má milá. Naštvala's mě!"
"Jaj… to abych si zašla do kostela, než se ke mně dostaneš."
Modrovláska na ni poslala dalších několik ostrých papírků, mezi nimi byly schované výbušné lístky. Všechny zamířily na hnědovlasou holku, pak se ozvala rána a maskovaný už věděl, co přijde.
"Konan, tohle ne! Nedělej to!"
Pozdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama