close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 2. kapitola

26. října 2010 v 20:58 | Mrs.Rinnegan

Takže se poznali...

Běžel k němu obrovskou rychlostí, ale rozhodně ne proto, aby ho přivítal. Jiraiya Peinovi doslova četl z očí jeden jediný nápis: ZABÍT.
Jiraiya stál ve svém bojovém postoji jako opařený.



Tohle… tohle je on? Pak ho musím přivést zpět. Jinak bych tu rovnou mohl zůstat stát a nechat se zabít. Vyšlo by to na stejno.

Takhle tam ti dva stáli několik dlouhých minut. Hleděli na sebe. Pein svého kmotra propaloval očima a Jiraiya se mu to pokusil oplatit stejnou kartou.

Když byl Pein malý kluk a udělal nějakou chybu, jeho kmotr se na něj vždycky podíval tak, že to nikdo nemohl vydržet, a obzvlášť on. Jenže se v tom vylepšil. Jiraiyův pohled ztvrdl. Nesmí dovolit svým očím, aby uhnuly.

Pein to nevydržel. Otočil zrak jinam, sice nepatrně, ale přesto. Zavřel na chvíli oči. Jak tohle nenáviděl! V tomhle ho nikdy nedokážu porazit… Byl na sebe naštvaný. Jiraiya se pro sebe mírně pousmál. Teď ví s jistotou, že je to on. Jeho kmotřenec.
Kmotr je vlastně druhý otec... že?
"Co tady děláš?" zeptal se Pein svým ledovým hlasem a s kamennou tváří pozoroval svého kmotra naproti sobě. Všiml si, že se legendární Sannin pousmál.
Nenáviděl to, nenáviděl jeho, nenáviděl vesnici, nenáviděl sebe, nenáviděl v tuhle chvíli všechno.
"Ptáš se, jako bys to nevěděl. Jsem tady proto, abych tě dovedl zpět do vesnice."
"Takže abys mě dovedl na popravu? Na smrt? Do té prokleté vesnice? Hm... mohl sis ušetřit cestu..."
Jiraiya ztrácel trpělivost.
"Copak jsi úplně zapomněl, že tam máš svůj domov? Své známé? Přátele? Bratra?" Jiraiya dvě poslední slova skoro zašeptal.
"Já…"
Jiraiya čekal. Napjatě ho sledoval. Pein myslel na svého bratra. Tak dlouho už ho neviděl. Vzpamatoval se.
"Já... už nemám domov... ani bratra." Snažil se, aby to vyznělo lhostejně, ale poslední slovo ho zradilo. Nešlo to tak lehce říct.

Jiraiya vycítil příležitost. Když se budu dostatečně snažit, obejde se to i bez boje. Jenže to Jiraiya ještě ani nevěděl, že si nasadil až moc růžové brýle.

Pein se proti němu bleskurychle rozběhl. Jiraiya, zklamaně, že se zmýlil, zformoval pár pečetí. Nestihl je ale dodělat, jelikož nepočítal s takovou rychlostí svého protivníka.
Napálil do něj obrovskou rychlostí. Jiraiya už nestačil uhnout a tak schytal pořádnou ránu. Postavil se znovu.

Pein se kysele pousmál.
"To tam budeš jen tak stát a čekat na svou smrt? Ubožáku..." Pein věděl, že poslední slovo jeho kmotr nenávidí, a také podle jeho očekávání se proti němu zuřivě rozběhl.

Teprve teď začal pravý boj. Vše předtím byla pouhá předehra.

Jiraiya se pustil do boje s velkou vervou a Pein už taky schytal pár pořádných ran. Na obou už šly vidět známky únavy. Oba to ale moc dobře skrývali.
Jiraiya si v duchu neustále opakoval: ,,Hlavně ho nesmíš zranit moc nebo ho i zabít! To bych si nikdy neodpustil..."
Jiraiya ho chtěl dostat alespoň do krátkého bezvědomí. Chystal se zformulovat pečeť. Nebezpečnou pečeť. Obří Rasengan. Nechtěl Peina trefit přímo, jen ho dostatečně touhle technikou zranit.
Zrzek ale nehodlal nic riskovat a znovu se rozběhl, teď už pomaleji, proti svému kmotrovi.
Jiraiya ho zpozoroval.
,,Sakra, co teď?" Nevěděl.
Mezitím už k němu Pein doběhl a snažil se ho nějak odlákat od té prokleté techniky. Jestli to nezvládne, je s ním konec.
A to nesmí ani jeden z nich dovolit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama