close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Mé šesté srdce, 3. kapitola

5. října 2010 v 16:00 | Mrs.Rinnegan

Drzá, zmatený a sprostý

"Jak je to ještě daleko?"
"Už jen kousek. Hele… kolik ti je?"
"Ty nevíš, jak dlouho jsi pryč? Kolik je tobě?"
"Uhm… nedávno mi bylo 91."
"Cože!? Propána… no… ty v**e."vydechla Reyi a vykulila oči.
"Nebuď hrubá. A pokud tě matka aspoň trochu vychovala, měla bys mi v zájmu slušného chování odpovědět."
"Oh, jistě, hrozně moc se omlouvám!"
"Jsi drzá."
"No a? Nejspíše jsem po babičce. Pardon, po té obludě, co mi pila krev. A je mi 21."

Hidan šel vepředu skupinky, kroutil nevěřícně hlavou. Zdálo se mu, že se mu ta holka v chování kompletně vyrovnává. Chtěl se otočit a znovu na ni podívat, ale nemusel být génius na to, aby věděl, že by to Kakuzemu připadalo podezřelé.



Naopak Kakuzu se na svou dceru nedíval skoro vůbec. Nechtěl se dívat na to, jak zohavil nevinnou holku. Jen tím, že se zamiloval do nejkrásnější ženy, a ona do něj. A skončilo to takhle. Zničil své dceři život. Kdykoli na ni upřel pohled, bylo to, jako by na sebe zíral do zrcadla, které tolik nenáviděl. Uklidnil se a nasadil smutnější a lítostivý tón.

"A jak to… jak to snášíš?" dívka pochopila, že na škádlení teď není místo, proto taky ztišila hlas a zašeptala poraženě:
"Dříve to bylo opravdu hrozné. Ale když jsem našla tu brutální sílu, všichni, co se mi smáli, to schytali," zatnula pěsti a otřásla se, "A pak jsem si takhle promlátila cestu až sem. Jinak to nešlo. Nikdy jsem nepoznala přátele. A navíc jsem ani neměla kluka." Odsekla a dupla vztekle nohou.
Kakuzu už se nadechoval, aby jí to pořádně vytmavil, ale když spatřil její slzy, znovu vydechl a zamaskoval to kašlem. Hidan se proti své vůli usmál. Bavilo ho takhle slyšet Kakuzeho, jak si najednou dává pozor na to, co říká. Jindy mu nevadilo, když někoho urazil, teď se opravdu hlídal.

Reyi se rozčílila.
"Ale dost řečí o tom, jak ke mně byl život nespravedlivý, nejsem fňukna."
"Jsme tady."
"Hurá."
"Varuju tě, Reyi. Jestli se nebudeš chovat slušně, tak-…"
"Dej pokoj, otče. Máma byla snesitelnější." Zakřenila se drze dívka a dala si ruce v bok.

"Co tady děláte tak brzy?" zahřměl hlas zrzavého muže, který stál ve stínu. Hnědovláska se přemáhala, aby na něj nekřikla, ať se ukáže.
"A kdo je sakra tohle? Pokud to není devítiocasý, ať vypadne."
"Tak hele-…" začínala se dívka rozčilovat a ukázala na vůdce Akatsuki prstem. Kakuzu strčil do Hidana a ten věděl, co by mohlo pomoct na Reyinou nevymáchanou pusu. Jednou rukou ji vzal kolem pasu a druhou ji přitiskl na ústa. Ona se malinko vztekala, a to nesmrtelný poznal, když mu šlápla na nohu a kousla ho. Pak se jako zázrakem uklidnila.

Pein poslouchal. Kakuzu vysvětloval. Hidan nadával a Reyi se culila. Měla radost ze svého úspěchu. Ještě neviděla Hidana nadávat, proto jí to připadalo nezvyklé. Se zaujetím poslouchala jeho originální nadávky.
"Kdybych takhle mluvila já, mamka by mě přerazila vejpůl. A jak to tak vidím, dokonce i otec." Najednou hnědovláska zněla jako tříleté dítě, které přistihlo dospělého, jak řekl sprosté slovo. Hidan přestal jako na povel.

"Chce vidět, co umíš. Pak bys možná mohla zůstat. Říkal, že by bylo užitečné mít tu někoho jako já."
"To je do něj hezké." Řekla tiše Reyi a znovu se zasmála. Kakuzu zpozorněl. Měla takový bublavý a zvonivý smích, připomínalo mu to časy, kdy s Kim, Reyinou matkou prožívali nádherné a pohodové chvíle.
Bývalo to často, když si spolu sedli na trávu a dívali se na plný měsíc, který svítil tak, že ani nepotřebovali světlo. Hladina byla dokonalým zrcadlem celé oblohy.
"Fajn… a kdo bude má oběť?" zamnula si dívka ruce.
"Já."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama