close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Přátelství je složité... 2. kapitola

5. října 2010 v 16:06 | Mrs.Rinnegan

Děkuju...

"Zatraceně, dávej bacha!" vyjekne Sasori a je nucen se skrýt za stromy, když nechá Deidara vybuchnout malé jílové zvířátko.
"Ha! Ty… hoříš!"
"Co? No jo…" zívne znuděně červenovlasý a uhasí malý plápolající plamínek na ruce.
"Echm, mistře?"
"Neříkej mi mistře…" zamumlá otráveně červenovlasý na odpověď a zprudka se zastaví.

"Dávej pozor!" Řekne ještě a najednou se ozve výbuch. Sasori sebou trhne a odstrčí Deidaru na bezpečnější místo. Když se ukryjí za stromy, blonďáček se usměje a vyhodí pár jílových zvířátek do vzduchu, všude je zase klid, stromy popadané a keře ohořelé, až se ozve hlasité Deidarovo:
"Katsu!"
Najednou sebou oba dva cuknou, když někdo jiný zaječí, rozhlédnou se a spatří několik ninjů.



"Zatraceně, jak to, že jsi je tím výbuchem nedostal, Richi?" rozčiloval se jeden z nich, pravděpodobně jejich vůdce.
"Promiňte mi to, kapitáne, byl jsem si jistý, že jsem je zasáhnul."
"Chm, dobrá, ale je vám jasné, že jestli nám uprchnou, naše mise může jít pod drn? Musíme je zabít! Na místa!" Vůdcův obličej rudnul a mával rukama neurčitě do vzduchu.

"Co jsou zač?"
"Jak to mám, sakra vědět?"
"Jsou z mlžné."
"No, skvěle. Hodil by se tady Kisame."
"Co?"
"Nic. Ani se nehni."
"A to jako nebudeme bojovat?"
"Když vypadnou, tak ne."
"Ale-…"
"Žádné ale!" Hádka dvou ninjů přerostla ho hlasitosti dost vysoké na to, aby je ninjové z mlžné uslyšeli.
"No, můžeme jít na to. Díky tomu tvému hádání nás našli!"
"Jo? Tak mému hádání?"
"Jo!" Červenovlasý ninja se zarazil a potřásl hlavou. On, klidný člověk, co ani nemá srdce, se chová jako malé dítě! A to jen kvůli takové blbosti! Jak je to možné?

"Raději drž hubu a nech je vyletět do vzduchu."
"To říkáte vždycky, když vám dojdou argumenty."
"Neřekl jsem to ani jednou, idiote. Pozor!"
Sasori svého partnera znovu odhodil z dosahu a blonďák uznal za vhodné konečně přestat.

"Peine? Ti dva to spolu dlouho nevydrží…"
"To je mi jasné, Konan, ale nic jiného mi nezbývá."
"No tak, a nemohl bys nechat Sasoriho samotného?"
"Jeho? Ne."
"Proč?"
"On se přeceňuje, Konan. Sice nemá ten zlozvyk podceňovat soupeře, ale sebe přeceňuje. Víš, jak je citlivý na věk. Nechce od nikoho nikdy pomoct, i když třeba může zemřít. On nemůže být sám a to z jednoho prostého důvodu: Raději by zemřel, než aby si nechal zachránit život. A nemůžeme si dovolit další ztrátu silného člena. Jako by nestačilo, že Kakuzu zabil víc jak pět svých partnerů!" Vůdce se právem rozčílil.
"No tak jo! Jak myslíš! Ale takhle přijdeš o dva!" Konan máchla rukama do vzduchu v gestu: "Tvůj problém" a odešla uražená pryč. S nepořízenou.

"Tak fajn! Omlouvám se! Už mi pomůžeš?" zaskučel Deidara, když už asi po sté skončil ve stromu díky jeho silnému protivníkovi. Už krvácel a Sasori byl se svými soupeři dávno hotov. Protože se ale rozhodl hrát roli toho uraženého, nechal svého partnera malinko trpět a sám si sednul na zem, aby boj sledoval. Při každém blonďáčkově špatném pohybu se posměšně zašklebil.
"Tak jo! Vzdávám to! Hele, prosím!" žadonil pořád Deidara, až Sasori uznal za vhodné mu pomoct. Zabil ninju z mlžné pomocí své loutky a znovu se zašklebil.
"Ani jednoho z nich zabít nedokážeš…" Pomlácený Deidara se otočil uraženě zády.
"Jdeme dále… a bez keců."

Mlčky šli asi pět kilometrů.
"Tohle přepadávání během misí je normální?"
"Ano, s tím se smiř. Každý nás chce zabít."

Sasori nečekaně zpozorněl. Otočil se na svého partnera, který se tvářil zcela normálně.
"Tys to neslyšel?"
"Ne. Co?"
"Asi máme další společnost." Vzduchem proletěl kunai a zabodl se přímo do Sasoriho hrudi. Rudá tekutina zbarvila zemi, červenovlasý se zapotácel a spadl na zem. Deidara se polekaně otočil a další kunai ho trefil do ruky. Leknutím skončil v keři.

Když se z jeho spárů vymotal, uviděl dva muže, jak stojí nad Sasorim a o něčem spolu tiše hovoří. Blonďák vyskočí před ně, přímo před svého partnera. "Katsu!" vykřikl rychle a dva ninjové byli nuceni uskočit z dosahu výbuchu. Deidara se sklonil nad tělem červenovlasého shinobiho.
"Mistře, jste v pořádku?"
Nic. Zatřese s ním. Opět žádná reakce.

Když se dva ninjové přiřítili zpátky, blonďák se proti nim otočil a naklonil hlavu na stranu, jako malé dítě, které čeká, co se stane, když ve své činnosti bude pokračovat. Tentokrát vyrobil dvě malá jílová zvířátka a hodil je do vzduchu. Třetí nenápadně poslal pod zemí, a zatímco se dva ninjové na Deidaru rozběhli, vykřikl se smíchem: "Umění je výbuch!" a všechno vyletělo do vzduchu.
"Jo, to se povedlo, mistře. Aspoň vidíte, co je to vůbec umění." Pochvaloval si svůj první úspěch Deidara a i s bezvědomým Sasorim letěl na jílovém "stvoření".

Červenovlasý se nečekaně probudil, a když zjistil, že je vysoko nad zemí, zatočila se mu hlava a on měl co dělat, aby nespadl. To už si ho všiml i Deidara.
"Asi na zem, co?"
"J… jo…"

Když byli na pevné zemi, odhodlal se Sasori zeptat.
"Co se vůbec stalo? Někdo nás-…?"
"Jo. Zaútočili zezadu a trefili vás těsně vedle srdce. Mě do ruky, takže jsem byl v pohodě."
"Aha… tak… díky."
"Za co?"
"Už si vzpomínám. Zachránil's mi život."
"No… tak nějak, ale-…"
"Zřejmě jsem tě podceňoval." Řekl tiše Sasori a díval se do země, zatímco blonďáček se zatetelil. Takže se mu povedlo se malinko dostat na to místo, kde chtěl. Chtěl, aby ho lidé nepodceňovali, ale že se mu to splní zrovna u svého partnera, to nečekal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama