Co? S ním? Nikdy!
"Cože? To mám být v dvojici s tímhle…tímhle….?" Sasori neurčitě mávne do vzduchu rukou a oči protočí v sloup.
"Orochimaru zdrhnul, takže nemáš na výběr." Odseknul mu Pein a otočil se k odchodu. Sasori se ale nemínil jen tak vzdát.
"A proč nemůžu být sám?" Pein se neotočil, odcházel dál, až za chvilku odešel za roh a všude byl klid, Sasori vztekle praštil do stěny a ta se málem rozpadla. Potom vyšel ze sídla za nějakým mužem, aby mu to pěkně otloukl o hlavu.
"Itachi, ti idiote, bylo to nutný?" zaječel na něj a Kisame, který stál vedle něj, se rozchechtal.
"Ale, ale, doktore, takový klidný vždycky jsi a vybuchneš kvůli takové-?"
"Dopovíš to a jsi během vteřiny bez hlavy." Žralok se jenom zazubí a zmlkne. Už předtím oslovený se otočí.
"Na mě to neházej, já jsem pouze plnil-…"
"Jo, příkaz, ale kdo se tě o to prosil?"
"Vždycky jsem měl za to, že z nás jsi tady nejinteligentnější, tak přemýšlej. I když jsi byl vždycky ten nejmladší, díky tobě nás mnoho nezemřelo, zkus se tak chovat dále, ano?" setřel ho tiše Uchiha, ale pohled mu zatím ještě nevěnoval.
"Orochimaru zdrhnul, takže nemáš na výběr." Odseknul mu Pein a otočil se k odchodu. Sasori se ale nemínil jen tak vzdát.
"A proč nemůžu být sám?" Pein se neotočil, odcházel dál, až za chvilku odešel za roh a všude byl klid, Sasori vztekle praštil do stěny a ta se málem rozpadla. Potom vyšel ze sídla za nějakým mužem, aby mu to pěkně otloukl o hlavu.
"Itachi, ti idiote, bylo to nutný?" zaječel na něj a Kisame, který stál vedle něj, se rozchechtal.
"Ale, ale, doktore, takový klidný vždycky jsi a vybuchneš kvůli takové-?"
"Dopovíš to a jsi během vteřiny bez hlavy." Žralok se jenom zazubí a zmlkne. Už předtím oslovený se otočí.
"Na mě to neházej, já jsem pouze plnil-…"
"Jo, příkaz, ale kdo se tě o to prosil?"
"Vždycky jsem měl za to, že z nás jsi tady nejinteligentnější, tak přemýšlej. I když jsi byl vždycky ten nejmladší, díky tobě nás mnoho nezemřelo, zkus se tak chovat dále, ano?" setřel ho tiše Uchiha, ale pohled mu zatím ještě nevěnoval.
Sasori to vzdal. Svěsil ruce a pohled zaryl hluboko pod zem, mlčel a v duchu šílel vzteky. Přišel mladý blonďák a hned se podíval na červenovlasého loutkáře.
"S tímhle, že mám být ve dvojici? Vždyť je to děc-…" Umlčel ho Kisameho pohled, který ho varoval. Žralok výhružně zavrtěl hlavou, věděl, na co je Sasori citlivý a to na narážky na jeho příliš malý věk, pořád o něm říkají, kdovíjak je mladý, a přitom je jen o pár let mladší třeba než Hidan…no tak jo, o pět let, ale stejně…
Sasori stál jako socha a vůdce po očku pozoroval, jak ho Kisame se smíchem utěšoval, že ten novej zase brzo chcípne a on bude sám. Sasori se ani nehnul, Deidara stál nejistě za vůdcem, byl hodně nejistý, co se těch divných lidí týče…jeden byl jako kytka, co žrala lidi, druhý se pořád něčemu smál a byl modrej, třetí měl v jednom kuse rudý oči a strašně klidný pohled, co Deidaru rozčilovalo, čtvrtý vypadal jako přiblblý lízátko, pátý byl neskutečně sprostý a nesmrtelný a šestý byl smrtelně silný, do něčeho malinko vrazil a ono to zmizelo v oblaku prachu. Aspoň, že neskončil v dvojici s jedním z těch dvou, to by dlouho nevydržel.
Zato se od nich lišil mladý kluk, který působil neškodně a rozhodně nevypadal na vraha, vypadal spíše jako dítě. Ještě ani nevěděl, co ovládá, ale to časem zjistí, hlavně si ho nesmí znepřátelit, nebo je s ním amen.
Měli by mít první misi, ale červenovlasý Shinobi se moc neměl k tomu, aby to bylo tak brzy, napřed by se měl Deidara seznámit s jejich schopnostmi, navrhnul Sasori s tím, že se ho na chvilku zbaví.
Vůdci to bylo jedno, ať si zatím dělají, co chtějí. Deidara se ze začátku držel spíše s těmi přátelskými, ke kterým rozhodně patřil Kisame, ten obrovský žralok, co byl ve dvojici s Itachim.
Přišel blíže a sedl si vedle snějícího Kisameho. Ten sebou malinko trhnul, když se probudil ze snění, ale hned mu bylo jasné, že blonďák má zájem se zasvětit do jejich organizace. Zase se usmál.
"Už ses tady rozkoukal?"
"Ani ne. Všichni se na mě dívají, jako bych byl vetřelec." Postěžoval si blonďáček.
"Ale neber si to osobně, oni se takhle nějak chovají často. Teda, když někdo novej přistoupí. Jako předtím to byl Tobi, tamten," ukázal na něj, "ale toho si brzy přestali všichni všímat, ještě před ním nastoupil jako novej támhle Hidan," vyhledal ho a ukázal na něj,
"Jo, s ním to bylo obzvláště těžký. Všichni se k němu chovali nevraživě, ale on se nenechal, to bylo jeho plus, nenechal se zadupat do země, naopak. Šel do protiútoku. Byl schopný bojovat s každým, kdo se na něj jen pohrdavě podívá. Měl by ses řídit jeho příkladem, i když by všem došlo, že se snažíš zbytečně, asi budeš muset počkat, až si tě přestanou všímat. Víš, na mě si nikdy netroufli a to díky tomu, jak vypadám," Kisame se uchechtnul, "a nejspíše mi to zachránilo život, nikdo si tady nevšímá mé osoby, kromě mého partnera, Itachiho. Všichni jsme známí tím, že se ve dvojici navzájem nenávidíme, ale já s Itachim jakžtakž vycházím, a jsem za to rád.
Kakuzu a Hidan by se nejraději navzájem pozabíjeli. Ale ani jeden nemůže, jelikož Hidan je nesmrtelnej, jinak by byl už mrtvej, Kakuzu už zabil už svých asi….pět partnerů a dost nás tím oslabil. A pokud jde o Hidana, Kakuzu je na něj o moc silnější. Na to, že je aspoň osmkrát starší…Kakuzu už měl být dávno po smrti, ale má několik mladých srdcí…" na chvilku se odmlčel, "byl mezi námi ještě jeden, a to Orochimaru, vždycky vystupoval fakt nechutně…" žralok se nepatrně otřásl a Deidara se zašklebil, "ale ten zdrhnul, byl dříve ve dvojici se Sasorim, a taky spolu celkem vycházeli, jenomže se zdejchnul a ty jsi ho nahradil. No, hochu, snaž se." Kisame poplácal vyjeveného blonďáčka dobrácky po zádech a s úsměvem odešel.
"Měli byste se, vy dva připravit, vyrážíte na misi."
"Už?" zaskučel Deidara a tak prolomil ticho. Hidan na něj upřel pohled. "Nezvykej si, jedinej, kdo se tady s vůdcem může hádat, jsem já." Řekl mu a Sasori se nepatrně ušklíbnul. Věděl, že Hidan jako jediný nechová k vůdci respekt.
Později večer vyšli ze sídla. Dlouhou chvíli nikdo nepromluvil ani slovo a Sasorimu to tak vyhovovalo, ale Deidara s jeho užvaněnou pověstí nezachoval klid déle. Zazubil se a vyhnal otázku ze své mysli na povrch:
"A jaké provádíte jutsu, mistře?" Loutkář se udiveně otočil a najednou Deidara letěl vzduchem a narazil do stromu. Odhodila ho loutka připevněná jakoby k prstům červenovlasého shinobiho.
"Neříkej mi mistře." Utrousil chladně a pokračoval v cestě dále. Deidara se překvapeně zvednul a trošku se pousmál. Vždyť už to ví, co jeho parter dělá, ovládá loutky, jo? Hm…
"Víte, mistře, co je to umění?" Sasori sebou trhnul. Na tohle téma byl taky citlivý, ale na to Deidaru už Kisame neupozornil.
"Cos to říkal?"
"No, ptám se."
"A co myslíš?" Deidara, překvapený viditelným zájmem Sasoriho, rozpáleně odpověděl:
"No jasně, že výbuch! Umění má být krátké a pomíjivé! Žádné jiné snad ani neexistuje, tedy alespoň pro mě ne.
Sasori se překvapeně otočil ke svému novému partnerovi. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by mohl mít někdo jiný názor na umění než já. "Tak to nemáš pravdu. Umění je trvalé a věčné. Umění jsou loutky."
"Ne, tohle… je umění. Katsu!"
Poznámky:
Jen pro zajímavost, tato FF by měla znázorňovat období, kdy Sasori není loutka, a kdy Deidara přistoupil do Akatsuki. A ano, Tobi tady sice nemá co dělat, ale nemohla jsem si dovolit ho vynechat. :) Brzy bude 2. dílek.

