Ten život je tak nespravedlivý…
Chtěl jsem, aby si lidé porozuměli. Chtěl jsem, aby byl mír. Aby nebyly války, hlad a smrt… proč mě nikdo nechápe?
Konan mě lituje. Mám pocit, že pouze předstírá, že mi rozumí. Co když mi nevěří a myslí si, že jsem naivní, jako býval Yahiko? Nikdo mě nechápal, nechápe a nikdy chápat nebude. Někdy, když mám záchvat slabomyslnosti, myslím si, že to nedokážu, dát tento podělaný svět do pořádku.
'Pokud ho chci mít lepším, musím se stát jeho Bohem.' Tohle mi kdysi Yahiko řekl. A měl naprostou pravdu. Toho dne se jeho sen stal i mým snem. Jenže potom zemřel. A mě to tolik bolelo… Já jsem je chtěl přeci jenom ochránit… jestli mi zemře Konan, zničím celý svět, a ne jen Konohu.
Tolik bych chtěl, aby mi někdo pomohl. Jsem na všechno sám… chci nějakého pomocníka… který by mi připomínal mě, když jsem byl mladší… co si to nalhávám. Ani nevím, proč mě napadl Naruto. Je to dítě. Mě je dvacet osm let. Jemu šestnáct. A navíc, je z Konohy… zato byl ale žákem Jiraiyi - senseie. Jako já. My bychom si měli rozumět… A teď spolu bojujeme. Tedy, teď jsem ve své poslední sféře Deva. V těle Yahika. Myslím, že brzy zemře. Jsem už slabý.
Před chvílí jsem vrazil zády do skály. Nedokázal jsem se mu vyhnout. Vystopoval mé pravé tělo přes Sage mód. Dostal mě. Našel. Zabije mě. Já nemám strach z něj, ale ze smrti. Chci svůj i Yahikův sen dokončit. Potom můžu zemřít. Ale teď? Ani omylem. Musím se postavit, no tak, jde ke mně, nemůžu se ani hnout. Použil na mě Rasengan. Jiraiya věděl, jakou mám slabinu, ale jak to věděl Naruto? Už nevstanu, ležím na zemi a ztěžka dýchám. Krvácím. Dostane mě, je přímo nade mnou. Co chce dělat?
"Chci si promluvit." Cože? On si chce promluvit? Copak se zbláznil? Mě je jedno, co mi chce říct. Umírám. Na to teď myslím. Jenže on mi asi četl myšlenky.
"Nezemřeš, dokud to nebudu chtít já." Mám se mu vysmát? Raději ne. Umírat se mi nechce. Mlčím. Cítím se tak poníženě, že mě porazil šestnáctiletý kluk. Ano, je to sice kyuubi, ale porazil mě v normálním sage módu.
"Chci slyšet tvůj příběh… potom ti odpovím." Aha, tak o tohle mu šlo. Dobrá, bude po jeho. Chci slyšet jeho odpověď. Spíše ji potřebuji slyšet. Co je podle něj mír? Mír… je konec bolesti. To je mé rozhodnutí a já jsem přesvědčen, že to už nikdy nezměním.
Ten příběh jsem mu řekl z posledních sil. Tvářil se u toho smutně. Ani se mu nedivím, konec konců, ten příběh je smutný. A zažil jsem ho já. To já jsem zažil tu bolest. Tolik bolesti, ne jednu.
Možná jsem idiot, když se celý život řídím jen tímto slovem. Ale nemůžu za to, je to posedlost. Chci pomstít smrt Yahika a rodičů, mám právo na zničení Konohy, která mi sebrala všechno, co jsem kdy měl! U posledního ocasého démona mi nezbývá než to zabalit. Můj život byl celý život jen o využívání. Kvůli mé nenávisti ke Konoze jsem byl využíván Madarou. A nejhorší na tom je, že jsem o tom věděl. Já jsem ho, konec konců využíval pro to, abych nastolil mír. Nedokázal jsem to a nejspíše mi zbývá jediné… dát to poslání dál. Narutovi.
Já už totiž věřím, že to doká-...
Poznámky:
Tentokrát jsem si vzala na mušku chudáčka Nagata, kterému jsem hlavně přála to, aby se mu jeho sen vyplnil. Marná snaha přesvědčit Boha, nebo alespoň Kishimota Masashiho, aby ho nechal žít.
Zemřel. A tady taky. :-(

