Co kdyby se vůbec nic z toho, co se stalo, nestalo?
Naruto přijde unavený z mise a jde si hned lehnout. Sotva si lehne, dvě vteřiny přemýšlí, a usne.
Najednou je ráno, ptáci zpívají a Naruta šimrají paprsky slunce do tváře. "Zlato, vstávej, jdeš na Akademii, tolik ses těšil, a teď bys zůstal v posteli…"ozve se nad ním láskyplný a něžný hlas. Někdo ho pohladí po vlasech a políbí ho na čelo. "No tak, Naruto, vstávej…" a osoba odejde z místnosti.
Blonďák se probere, ale není u sebe v bytě. Je v nějakém domě, když se podívá po pokoji, všechno je tam přesně podle jeho vkusu. Vstal z postele, a odešel z pokoje. Připadal si nějaký malý. Podívá se na sebe do zrcadla a překvapeně vyjekne. "Vždyť…já jsem mladší?" Naruto v zrcadle má deset let, možná míň, a ne šestnáct.
Po chodbě jde jeho matka, a když si ho všimne, zasměje se a láskyplně mu vytkne: "Prohlížíš se jako modelka. Neboj, to zvládneš, určitě tě tam přijmou. Táta to s tebou tolikrát opakoval, až jsi ho málem porazil." A znovu odejde. Naruto ji omámeně následuje. Vejde za ní do kuchyně a spatří u stolu mladého muže, blonďatého, s modrýma očima a s veselým úsměvem. Když si všimne Naruta, zvedne oči a usměje se ještě veseleji.
"Tak konečně tě máma dostala z postele. Za chvíli bychom měli vyrazit." Naruto mu úsměv oplatil. Ani nevěděl, proč, prostě nedokázal odolat.
"Dost řečí, dvojčata, jde se!" zavelí zvesela Kushina a vystrčí dva blonďáky s naprosto stejnými rysy ven.
Minato se podívá na svého syna. "Člověče, tolik ses těšil, a teď máš strach? Budoucí hokage neví, co je to strach." Řekne uklidňujícím hlasem a podívá se Narutovi do očí. "Najdeš si kamarády a techniky se naučíš jedna dvě. Budeš nejlepší!"
Naruto okouzleně poslouchal, co mu ten člověk říká. Hokage…syn…matka…otec…kamarádi…techniky…nejlepší…?!? Došli k akademii a Narutovi přejel mráz po zádech. V hlavě mu vířily vzpomínky na svůj první den ve škole v normálním světě. Všichni ho odstrkovali. Blonďáček se rozloučí s usměvavým tátou a zamíří k davu malých dívek, které se tlačí kolem…
"Sasuke!" vykřikne malý Naruto a div, že se malému černovlasému klukovi nevrhne kolem krku.
Ten na něj udiveně upře pohled a jen se zeptá: "My se známe?" Naruto se jenom zaculí, úplně zapomněl, že v tomhle snu je to od začátku.
"Ne, ale jsem si jistý, že kamarádi budeme." Odpověděl vesele a znovu se na černovlasého kluka zazubil. Růžovlasá dívenka stála skoro nejblíže a dychtivě se dívala Sasukemu do tváře, jako by se toho pohledu nemohla nabažit.
Odpoledne skončilo, před Akademií stál hlouček pyšných a natěšených rodičů.
"Tak jak?" zeptá se jeden otec kluka s rukama hluboko zaraženýma v kapsách.
"Otrava…."
Sasuke se posadil na patník a hleděl do země. Naruto se posadil vedle něj a také čekal na svého tátu. Na konci ulice se objevila postava. Postava celá v černém.
"Tak copak, bráško? Zase tě vyhodili?" ozve se nad malýma klukama milý hlas, a oba vzhlédnou. Nad nimi stojí skoro dospělý kluk a ve tváři se mu mihotá úsměv.
"Nii-san!" podívá se na něj vesele Sasuke a Naruto mhouří oči. Tohle je…Itachi…?
Potom se podívá na Sasukeho. Jeho černé oči jsou zalité štěstím a láskou ke svému staršímu bratrovi. Je úplně jiný. A přesto se blonďák dojatě usměje a sleduje dva bratry, jak spolu kráčejí domů, aby trénovali pro Sasukeho zlepšení. Nad Narutem se zastaví Minato a podívá se synovým směrem.
"Co je tak sleduješ? Uchiha klan…hm…"
"Uhm…jen tak. Je to můj kamarád." odpoví Naruto a dále se dívá před sebe.
"Z Uchiha klanu?" Jeho otec vykulí oči a zasměje se. "No tak to jsem rád. Něco se od tebe aspoň naučí." Oba dva kráčeli směrem k domovu, kde na ně čeká Kushina. Jdou společně domů… tam, kde je matka, otec a normální syn…normální…žádná prokletá liška…žádný příkaz od Konohy, aby Itachi vyhladil svůj klan…žádný pomstychtivý zamračený a nešťastný kluk. Žádné neopětované přátelství….
Naruto se probudí a zklamaně zjistí skutečnost. Venku prší a svět mu připadá nějaký pochmurný. Sasuke je pryč, utekl s očima zaslepenýma pomstou. Itachi umírá na neznámou nemoc, nešťasten z toho, jaký měl celou tu dobu život. Jak jeho život musí skončit. Nikdo neví o tom, že je to láskyplný, obětavý a milující bratr a člověk… a ten, kdo by to měl vědět, se to dozvědět nesmí, alespoň ne dřív, než zemře. Narutovi ukápnou slzy, když si vzpomene na svého přítele. Slyší kapky dopadající na jeho okno, a to ho uklidňuje. Lehá si a znovu usíná. A opět…se mu zdá ten nádherný, bezchybný sen. Už se nechce probudit…nikdy.
Poznámky:
Tohle byla moje vůbec první jednorázovka na téma Naruto. Snad se vám líbila. ;-)

