close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Rodina, které jsem si nevšimla

23. srpna 2010 v 16:32 | Mrs.Rinnegan |  Naruto - Jednorázovky

Uběhlo už tolik let…

A já jsem sama. Absolutně sama. Všichni jste mě opustili. A proč? Nevážila jsem si vás. Brala jsem vaše osoby za samozřejmost, konec konců, vídávala jsem vás každý den… teprve teď jsem si uvědomila, jak jste všichni byli úžasní a výjimeční. Nikdy jsem si to nedokázala ani přiznat, ale všechny, do jednoho jsem vás zbožňovala, i když jsem často tvrdila pak.

Nebyla to pravda. Vážně ne. Byla jsem mezi vámi jediná žena, a to mi dost lezlo na nervy. Proto to moje chování. Kéž bych vám to ještě mohla říct… ale je pozdě. Příliš pozdě. Všichni jste mrtví.



Nejprve ty, Sasori. Byl jsi tak inteligentní a krásný. Jen párkrát ses ukázal ve své pravé podobě, ale přesto to pro mě bylo nádherné, vidět tě takového, jaký jsi vlastně doopravdy. Všem jsi nám chyběl. A teď už chybíš jenom mně. Skvělý doktor a tichý kluk. Co dodat, že?

Hidane… ty jsi byl vždycky provokatér, co nikoho neuznával, kromě svého Boha. Jenomže já jsem v tobě nakonec poznala i citlivého a pohledného mladíka. Je mi líto, že jsi musel zemřít. Nezachránili jsme tě včas. Zemřel jsi vyčerpáním, protože jsi byl tak mladý… skoro ještě dítě. Vždycky ses choval jako puberťák, a ačkoli jsi byl dospělý, nikdy jsi nevyrostl. A to jsem na tobě nejvíce milovala, tvůj smysl pro roztomilost.

Kakuzu, co bych tak k tobě mohla říct. Všechny z nás jsi nenáviděl, ale já jsem věděla, že máš smysl pro lásku, že víš, co to je a jak to používat. A navíc jsem věděla, že kdesi v hloubi duše máš svého partnera rád. Akatsuki pouze neumí… nic vyjádřit. Proto jsme celou dobu žili v nenávisti a nevědomosti. Ani nevíš, jak je mi to líto. A navíc jsem jako jediná viděla tvůj úsměv. Nikdo jiný ho nesměl vidět. Protože ten úsměv byl tvůj první… a poslední.

Deidaro… no, co ty? Taky takové dítě, rád sis hrál s bombami. A zkoušel jsi je na mě. Uměl jsi být ale nečekaně citlivý a hodný, poznal jsi, jak se cítím a podle toho ses i choval. Byla jsem ti za to vždycky vděčná. Měl jsi smysl pro ženské pocity. A možná jsi tak i vypadal, ale pro mě jsi byl takový kamarád, něco jako mají normální lidé, ne my, kamarádky, tak já jsem měla tebe a byla jsem ráda. Ani nevíš, jak jsem si toho vážila.

Itachi, nikdy jsem to nedala najevo, ale svým způsobem jsem se do tebe zamilovala. Zbožňovala jsem tvoji chladnost a krutost, tichost i jen tebe samotného. Tak krásný člověk se smutným příběhem… brečela jsem, když jsem se dozvěděla o tvé smrti. Teď už máš svůj klid, po kterém jsi tak toužil.

Kisame… no jo, náš všeználek, co se jako jediný vyznal v lidských pocitech. Ty jsi nám chtěl pomoct najít si cestu k sobě. Chtěl jsi nás dát dohromady jako rodinu. A my jsme ti nikdy nevyhověli. Někdy jsem mívala pocit, že čteš myšlenky, byl jsi tak citlivý… samotnou jsi mě překvapoval každý den svým vychováním, takový galantní a slušný muž… to se jen tak nevidí. A zvláště když žijete vedle vrahů a uprchlíků. A mám taky pocit, že tebe si vážil každý, dokonce i Hidan.

Zetsu, o tobě jsem se nikdy moc nedozvěděla… jen to, že máš dvě osoby a jsi kanibal. Vždycky jsi mě děsil, ale od doby, co jsem si s tebou popovídala, jsem věděla, co jsi vůbec zač. Možná ne nejhezčí, ale také jsi byl překvapivě slušný a tichý. Nikdy ses nenaštval. Úžasné, opravdu.

Tobi? No, takové dítě… ale vždycky jsi mě rozesmál. Ani nevím, kam ses dostal. Jestli jsi mrtvý, nebo ne, to už asi nikdy nezjistím. Pochodující lízátko s vždy dobrou náladou. Takový optimista jako ty dokázal nakazit všechny. A rozčílit bohužel taky. Stejně jsem tě měla ráda, jako svého mladšího bráchu.

A teď ty, Peine… co to vůbec povídám… jsi Nagato, ne Pein. Byl jsi posedlý mírem. A trošku i pomstou. Víš, sama jsem o tom nevěděla, až do doby, co jsi zemřel. Milovala jsem tě. A ne jen jako přítele. Vždycky jsme spolu vycházeli a ani jeden nevěděli, čím to asi je. Líbil ses mi kvůli své tichosti a odhodlanosti. Byl jsi schopen vytrpět kvůli mně nebo Yahikovi všechno na světě. Dokonce bys byl pro mě i zemřel. A to se i stalo, akorát jinak. Chtěla bych, aby ses ke mně zase vrátil. Nereálné přání, já vím, ale stejně…

Scházíte mi, lidi. Všichni, bez výjimky. Proč já jsem jako jediná nezemřela? Jak to, že já, nedůležitá, jsem přežila všechno, co se kdy stalo? Je to tak nespravedlivé… chci vás všechny zpátky a chci se s vámi vrátit do jednoho z našich dnů. Společných dnů… skoro jako rodina.


Poznámky:
Pochybuji, že jste nepoznali Konan. Ano, je to ona. Příjemná změna, ne? :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama