close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Příliš pozdě...

23. srpna 2010 v 15:03 | Mrs.Rinnegan |  Naruto - Jednorázovky

Madara Uchiha… tohle jméno dlouho vyznačovalo jen strach a smrt, nebo paniku.
Proč? Zaútočil jsem před šestnácti lety na Konohu a kvůli mně zemřelo tolik nevinných lidí… nevím, jestli toho mám litovat. A proč vlastně lítost?
Udělal jsem, co jsem musel udělat. Co se stalo, stalo se. Přesně tyhle věty to dokonale vystihují.
Byla to pomsta a nic víc. Nebylo v tom nic osobního. Snad jen to, že se všichni chtěli klanu Uchiha navždy zbavit a to se jim dokonce povedlo. Je to nespravedlivé.

To já jsem měl mít vládu nad Konohou. Já jsem měl být prvním hokage. Ale on mě porazil. Sám jsem tomu tehdy nemohl uvěřit, ale byl jsem ještě hodně mladý. Na něj jsem zkrátka neměl, sice náš boj trval od rána do noci, ale když jsem byl zcela vyčerpaný a polevil v ostražitosti, zákeřně mě napadl. Zabodl do mě tolik zbraní, že jsem to nemohl ustát ani vydržet. Spadl jsem na břicho a byl jsem rád. Neviděl můj obličej. A mé slzy taky ne. Díky Bohu. Nechal mě tam sprostě ležet a vítězoslavně odešel.



Kdysi jsme byli přátelé a on mě tam nechal! Odešel pryč a mě tam nechal ležet, poníženého, poraženého a umírajícího. Věděl, že nejsem mrtvý, mohl mě zabít, kdykoli chtěl. Stál nade mnou, vím to. Nezabil mě. Nevěděl jsem, jestli se mám pokusit vstát a zkusit ještě bojovat. Čekal jsem další a poslední ostrou ránu do zad. Bál jsem se. Čeho? Té bolesti. Toho, že mě opravdu zabije.

Tekly mi slzy ponížení a zoufalství. Byl jsem tak slabý a vyčerpaný…
Určitě viděl, že ještě dýchám, třásl jsem se. Ano, já, Madara, ten nejsilnější z Uchiha klanu, ten nejnadanější člověk, já jsem se bál svého protivníka. Teď už je mrtvý. Zabil ho jeden z mých lidí, Kakuzu. Chtěl jsem to udělat já.
Co si to zase namlouvám? Nedokázal jsem ho zabít tehdy, nedokázal bych to ani teď.

Je mi líto, že se náš mír a přátelství zvrhl v souboj. Když odešel do vesnice, ležel jsem na zemi až do dalšího dne, potom jsem vstal a poražen odešel pryč, daleko od vesnice, od mého klanu, od lidí, které jsem miloval. Vlastně jsem miloval jenom jednoho, a to mého mladšího bratra. Zemřel a trval na tom, abych si vzal jeho oči kvůli mému oslepnutí. Teď už nikdy nebudu slepý, ale jeho to stálo život. Někdy si to vyčítám… byl na mě vždy tak hodný.

Chci zničit Konohu kvůli smrti mého mladšího brášky, který byl naprosto nevinný a pouze poslouchal rozkazy. To já jsem byl vždycky ten vůdce, co všechny vedl, ne on. Tak proč se to vymstilo jemu? Nechci zemřít. A proč? Bylo mi jasné, že potom by můj bratr zemřel zbytečně.

Chtěl jsem pro naši …
jejich vesnici to nejlepší. A pro klan Uchiha taky. Nepovedlo se mi ochránit svého bratra, rodinu, klan a dokonce ani vesnici. Možná je snad dobře, že nejsem Hokage já. Vesnice by dopadla ještě hůře. Nechal jsem Konohu zničit Peinem. A ačkoli se pravdě bráním, nařídil jsem svůj příkaz s těžkým srdcem.

Zničil jsem vědomě svůj domov… a většinu v něm… a přitom jsem to vůbec nechtěl. Zločinecká dráha na mě čekala příliš brzy a já nebyl připraven a ani si vědom toho, co bych jednoho dne mohl udělat. A víte, co je na tom nejdivnější? Lítost… se jaksi nedostavila. Mého bratra mi nevrátí ani lítost, ani pomsta. Akorát jsem si to uvědomil příliš pozdě.

Poznámky:
Tak, pro změnu to byl tentokrát Madara. Snad se vám to líbilo. :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama