Známá cizinka
Kakuzu s Hidanem řešili důležitou diskuzi po cestě na misi.
"…Radši drž hubu, nebo tě zabiju."
"Heh… jako kdybys to mohl udělat, Kakuzu, tohle už je dost-…"
Křoví za nimi se nebezpečně pohnulo a Hidan se nenápadně přiblížil. Maskovaný čekal opodál, zvědavý, kdo je chce zase zabít. Bělovlasý vytáhl jednou rukou z křoví zmítající se tělo mladé dívky. Podíval se jí do obličeje s drzým úsměvem a se smíchem se zeptal sám sebe:
"Co to jako je?"
"Sledovala nás. S tou se nezdržuj, jenom ji zabij, obětování není nutné."
"Cože?" vypískla dívka a nevědomky kopla Hidana do břicha, když ji Jashinista držel v natažené ruce. On ji upustil, dívka využila volnosti, ale nepočítala se zásahem maskovaného ninji a tentokrát ji držel on.
"Co jsi zač?" vyštěkl na ni drsně a ona se přestala zmítat. "Prosím vás, schovejte mě!" vyjekla a z jejích očí šel vyčíst strach. "Cože to?" Hidan se znovu otočil za křikem. Hrubý mužský hlas zřejmě patřil pronásledovateli dívky.
Vyskočil z křoví i s dalšími třemi ninji a nečekal ani vteřinu, okamžitě skočil po holce, která se bázlivě krčila za maskovaným ninjou, který přemýšlel, jestli tohle všechno není jen past. Znovu se podíval dívce do obličeje. Někoho známého mu připomínala.
Aniž by si to Kakuzu uvědomil, během chvilky byli všichni útočníci mrtví a neznámá cizinka si oddechla.
"A teď řekni, kdo jsi!"
"Jsem… musíte se na mě takhle koukat?" vyjela na něj nervózně zrzka a nepatrně se ošívala.
Hidan se zazubil a čekal, co na to řekne jeho partner. K jeho překvapení i zklamání holku neuhodil ani nezabil, jen na ni dále zíral.
"Jmenuju se Reyi Kosugi a pocházím ze skryté vesnice v kamenech. Jste na řadě."
Kakuzu se podíval na její čelenku. Byla přeškrtnutá.
"A teď by možná bylo dobré ukázat svou opravdovou podobu."
"He? Jak-…"
"Dokaž svoji totožnost a možná tě nezabiju." Propána, odkdy se Kakuzu s někým takhle zdržuje? Povzdechl si znuděně Hidan a posadil se na kámen.
Dívka se ušklíbla a znovu složila pečetě.
Její zrzavé vlasy se proměnily na tmavě hnědé, na krku i na rukách šly vidět spousty jizev a měla tmavě hnědou pleť. Když se Kakuzemu podívala do očí, zalapal po dechu a couvl. Hidan vyskočil na nohy a pořádně si ji prohlédl. Díval se z jednoho na druhého a nakonec se zaculil a pravil:
"Hele ji…. Dvojče. Lituji tě, Reyi."
"To má být vtip?" zeptal se jí napůl pochybovačně a napůl tvrdě Kakuzu, ale ona jen zakroutila hlavou.
"Možná bychom mohli přestat hrát tohle hloupé divadélko, zaveďte mě k vašemu šéfovi. A nic na mě nezkoušejte." Řekla překvapivě drsně a v očích jí zajiskřilo. Hidan zpozorněl, ale pak přikývl a šel cestou, odkud dva ninjové z Akatsuki přišli.
Byli už na půlce cestě, když se Kakuzu konečně odhodlal zeptat: "Jak to, že vypadáš jako já?"
"To je zbytečná otázka, nebo ty už si opravdu nepamatuješ? To je směšné."
"Jak můžeš teď odejít? Budeme mít dítě a chtěla jsem, abychom mohli žít normální život, jako rodina! Chci, aby mělo naše dítě ponětí o tom, kdo je její otec!" křičela rozhořčeně zrzavá žena se zelenýma očima na svého muže, který si zrovna uvazoval přes ústa masku. Zakryl tak zřetelnou jizvu na svém obličeji. Pleť měl tmavě hnědou, a když si oblékal plášť, zakryl tak spousty dalších ošklivých jizev na celém těle. Jeho zeleno červené oči zářily ve tmě.
"Místo starostí o mně se strachuj o to, aby to dítě nevypadalo jako já." Řekl jí láskyplně, pohladil ji po vlasech a zmizel.
Maskovaný ninja znovu zalapal po dechu.
"Co-…"
"Ale… takže sis nakonec vzpomněl, tati?"

