Jak já ho nenávidím… je to namyšlený idiot, co nemá úctu k silnějším a starším. Tak proč se, zatraceně, cítím takhle? Je mi to snad líto? Mám výčitky? Co to je za pocit? Nikdy jsem to necítil. A vyhovovalo mi to. Je mi mizerně. Já přece nemám svědomí ani city. Nevím, co je to slovo emoce. Je mi to asi tak vzdálené jako slovo smrt.
Boj s tím malým "géniem" neskončil nejlépe. Ano, sice žiju, ale mám už jen jedno srdce. Teď jsem jako oni. Hidan se už neukázal. Nevím, co s ním je, ale myslím, že je to jasné. Ten z Listové ho odvedl pryč. A tak ho dostal. Každý ví, že Hidan zrovna nevyniká v inteligenci a bystrosti. Zkrátka je to blbec. A co s ním vůbec je? Mám to jít zjistit? Nedokážu se ovládnout, proč tam chci jít? Mě je to přece ukradené, ani ho neznám, jen vím, že je to nesmrtelný provokatér a že jsem se každý den modlil, abych ho mohl zabít.
Tak proč chci zjistit, jestli je v pořádku?
Nechám ho tam hnít, on si nic jiného nezaslouží. Stejně si myslím, že tento boj už nepřežiju. Přišly další posily. Už nemám sílu a Hidan by se mi tady celkem hodil. Asi jsem už zoufalý, když tohle dokážu říct. Nikdy bych ho nedokázal požádat o pomoc.
Nikdy, to bych raději zemřel. Ale… bojoval jsem už s prvním hokage a teď mě zabijí děti? To není zrovna důstojná smrt. A já takhle nehodlám skončit.
Asi je načase si to přiznat. Potřebuješ ho tady. Možná je to idiot, ale spolu jste nesmrtelní oba dva. Úžasně spolupracujete. Tak proč pořád stojím na místě a nejdu mu pomoct? Nenávidím nerozhodnost. Navíc jsem nad tím blbcem nikdy nepřemýšlel, přišlo mi to zbytečné.
Takže, co teď? Mám počkat, až mě zabijí, jen proto, že jsem tak tvrdohlavý? Anebo mám jít po něj, abychom je porazili? No, zas tak na výběr nemám, umírat se mi nechce. Jdu za ním. Jo, to se to řekne, napřed bych musel vědět, kde je a co se s ním stalo. Určitě nemůže být mrtvý… na co by ten jeho Bůh jinak byl?
My dva nebudeme nikdy přátelé a mně to nijak nevadilo. Ale přesto, Hidan je ještě mladý. Dvaadvacet let… zatímco já mám přes devadesát… musím tam jít. No to snad ne. Mě je ho snad… líto? Nevím, co to je. A ani to vědět nechci. Už milionkrát jsem ho viděl "umírat" a vždycky mi bylo normálně, tak proč cítím lítost, když vím, že je na tom zle? Vždycky jsem ho nechával trpět, zasloužil si to. Ale najednou už tolik nevěřím, že by toho mohl tolik vydržet. Konec konců, i nesmrtelní znají únavu. A když nebude Hidan obětovávat svému Bohovi lidi a krev, přestane být nesmrtelný. A zase za to budu moct já. Šéf by se zbláznil, kdyby zjistil, že jsme přišli o nesmrtelného člena. A kvůli mně…
Tak to zase ne. Jdu tam. Vím zhruba, kde je. Slyšel jsem je jen málo, ale dokázal jsem určit jejich polohu. Kdyby se Hidan nesmál jako šílenec, vůbec bych netušil, kde jsou. Někdy se hodí být psychopat...
No, moji soupeři byli asi dost překvapení, když zjistili, že jsem beze stopy zmizel. Jestli mě budou sledovat… na to ani myslet nebudu, teď ho musím najít. A hele, odtud jde kouř. Slyšel jsem i výbuch, takže… no ne. Šutry? Bezva. Beztak je pod nimi. Ale nenadává… takže tam nemá vzduch. Zvláštní, najednou nemám chuť se při tomto pohledu smát.
"Hidane?"
Nic. Začnu odhazovat kameny, a když už jsem skoro dole, ucítím strašně slabé dýchání. Je to on. A zatraceně, tak tohle muselo bolet. Chybí mu skoro všechny končetiny. Po dlouhé době jsem je sešil. Jindy bych si neodpustil poznámky, ale teď mlčím. Z té jámy jsme venku, ale on je v bezvědomí.
Myslím, že ani jeden bychom nezvládli bojovat. Dolehlo to na něj, už předtím u Chirika a Sarutobiho. Nenechal jsem ho odpočinout, i když bojoval skoro jenom on. Ale co, u mě se to přece počítá, že budu sobecký a bezohledný. Snažím se dostat si do hlavy myšlenku, že je mi to jedno, ale při pohledu na něj to nejde. Beru si to za vinu… a nejspíše právem. To já můžu za to, jak skončil. Takže, jestli mu nepomůžu, můžu se do smrti rozloučit s klidným svědomím.
Jediné štěstí je to, že může vykrvácet třeba i šest litrů krve a přesto bude žít. A jak se Konožanům vyhnout? Sídlo Akatsuki je zrovna jejich směrem.
Máme my štěstí… vůdce si nás zrovna zavolal, takže jsme se objevili v sídle. A mám pocit, že jsem si neoddechnul kvůli sobě...
Poznámky:
Pozor, tohle není yaoi, já jsem velmi přísný a tvrdý odpůrce jakéhokoli shounen - ai, tyto povídky u mě nikdy nenajdete. Leda, že bych se zbláznila.
Je to jen přátelství...:-)

