Seděl na vysoké skále a přemýšlel nad svým životem. Jak uboze žil, ale jak byl v minulosti šťastný…začaly ho pálit oči. Zmateně zdvihnul ruku směrem k očím, ale v půlce pohybu se zastavil. Vždyť je to přece přirozené, plakat pro něco, jako ztracený život…tak proč by nemohl dát najevo svou lítost?
"Nii - san! Konečně jsi doma! Půjdeš se mnou trénovat? Prosím, včera jsi mi to přece slíbil!" malý černovlasý chlapec bombarduje svého staršího bratra sotva vejde do dveří.
"Uch…no…"
"Ne, Sasuke! Tvůj bratr si udělá úkoly a bude se učit. Zítra má těžkou misi!" objeví se na prahu matka s nažehleným prádlem v rukou, vypadá unaveně a trochu nazlobeně. Oslovený kluk má najednou tak smutný a zklamaný výraz, že to Itachi nevydrží a ještě za odcházející matkou zavolá:
"Ne, mami, to je dobrý…úkoly jsou jednoduchý, udělám to později. Vrátíme se na oběd." Usměje se, když spatří ty šťastné oči mladšího brášky, který se utíká honem obout.
Jsou v lese…ptáci zpívají a slunce svítí. Dva Uchihové mají se sluncem co dělat. Sasuke, jinak bledý dostává odstín bledě růžové, když běhá po louce sem a tam a hraje si s bráchou na schovávanou. Uvidí ho za stromem a vítězoslavně vykřikne.
"Mám tě! Už jsem tě našel! Ha!" a začne se smát, ovšem kluk před ním se také usměje a klidně mu odpoví.
"Jsi skutečně bystrý, Sasuke, ale…smůla." A klon zmizí.
"C…co? To je podraz! Jak…? Eh…?"
Přijdou domů, ale až na večeři. Maminka je na ně malinko naštvaná, ale otec se dme pýchou, když od Sasukeho uslyší o Itachiho schopnosti, Kage Bunshin. Usměje se: "Ty jsi skutečně můj syn, Itachi, jen tak dále." Ale zatímco se Itachi křehce a skromně usmál, Sasuke jakoby pošednul. Prostě se nemohl ubránit té nejhorší vlastnosti, žárlivosti.
Je noc. Všichni spí. Tedy až na jednoho člena rodiny. Malý, černovlasý chlapec drží kunai v ruce a jde směrem k bratrovu pokoji. Otevře tiše dveře. Vklouzne neslyšně dovnitř a kunai pevně svírá, až mu na rukou naběhnou žíly. Přijde k lůžku. Jeho bratr vypadá jako mrtvý. Bledý, spící, ani skoro nedýchá, Sasuke má co dělat, aby se ovládnul s ním nezatřást, ale znal ho moc dobře. Položí zbraň vedle postele a sedne si na kraj. Itachi se probudí.
"Co je?" zeptá se malinko zmateně a v jeho očích se zračí rudý Sharingan. Sasuke sebou polekaně škubne. Itachi se rozespale posadí, ale unavený výraz vystřídá starostlivost.
"Co se děje, Sasuke? Stalo se ti něco?"
"Ale ne."
"Zas ten sen?"
"Ach jo…no…jo, tak nějak." Itachi si znovu lehne, ale vedle něj je větší místo. Sasuke se šťastně zaculí a lehne si vedle staršího bratra. Nenávidí ten blbý sen. Bojí se toho, vždycky se mu zdá, že trénuje se svým bratrem a on najednou bezvládně padá na zem…je mrtvý. Sasuke k němu běží a potom zjistí, že ho zabil on…
"A o čem se ti vlastně zdá?" zeptá se ho ještě Itachi těsně před spánkem a Sasukemu se rozšíří zorničky.
"O to nejde, opravdu."
"Jak myslíš, ale věř mi. Až to neuneseš, jsem tady."
Dospělý muž pořád sedí a přemítá. Má zavřené oči. Jeho černé vlasy mu skoro zakrývají obličej. Nedokáže se tomu ubránit. Ale Shinobi přece nemá mít city, tak proč ještě umí brečet? Nechce nad tím přemýšlet. Jeho život už je pouze o minulosti. Je mu ukradená budoucnost a přítomnost…chce jen zpátky svůj minulý život….jenomže ono už to nejde vrátit zpátky. Od té osudné noci se změnil život všem… Stýská se mu po bratrovi…chce zpátky...
Poznámky:
Tak, dlouho jsem nepsala o bratrech Uchiha. Tak tady to je. :-)

