Zdravím vás. Tohle je 1. kapitola mé vůbec 1. povídky na téma Harry Potter.
Hlavní postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, Ron Weasley, Hermiona Grangerová,...
Děj: Draco se při famfrpále zraní vinou Harryho a utrpí ztrátu paměti. Harry se toho bude snažit využít a s Dracem se spřátelí. To se ale vůbec nezamlouvá Ronovi...
1. kapitola
Konečně je tady odjezd do Bradavic! Harry byl natěšený jako malé dítě na Vánoce. Těšil se na Hermionu, Rona, Hagrida i Brumbála. Těšil se na svůj oblíbený předmět, Obarnu proti černé magii.
Těšil se na tu atmosféru ve školním hradě, těšil se na odjezd, zkrátka na všechno!
Škoda jen, že už jde do školy naposledy, za chvíli bude mít 7. ročník za sebou a on bude pracovat, a proto si musí pořádně užít. Nejvíce je ale natěšený na jejich poslední zápas proti
Zmijozelu. Rozdrtí je.
Harry se malinko zaculil, když si představoval, jak drží pohár a rozesmál se naplno, když si naopak představoval, jak se bude tvářit jeho rival, Draco Malfoy.
"No, měl bych asi jít," řekne si pro sebe hlasitě, "určitě mě už všichni čekají." Popadne kufr a klec se svojí sovou, která nesouhlasně zahoukala, když se radostně rozběhl po schodech, a aniž by se s někým s Dursleových rozloučil, zapráskl za sebou dveře. Hned se otočil k ulici a nasával tu
atmosféru, která se dala vyjádřit jediným slovem: Svoboda...
Když po nějaké době došel na vlakové nádraží, vzal si vozík, postavil tam kufr a Hedviku a rozběhl se proti zdi. Vešel do ní a objevil se na nástupišti 9 a 3/4, kde už stála parní lokomotiva a houkala, když svolávala všechny opozdilce do vlaku.
Jedna zavalitá a malá paní se zrzavými vlasy najednou roztánhe ruce a obejme Harryho natolik, že se diví, proč mu ještě nepraskla všechna žebra.
"Ahoj, Harry, zlatíčko! Je mi strašně líto, že jsi nemohl o prázdinách k nám..." zašvholí a trošku povolí stisk. Harry se pořádně nadechne a objetí jí opětuje.
"Ale to je v pořádku, paní Weaslyová, opravdu." utěší ji přidušeně a když se dostane ze smrtícího sevření, porozhlédne se po svých kamarádech.
Našel je téměř okamžitě, když zaslechl to známé štěkání.
"Ale Křivonožka je kocour, Rone! Co bys od kocoura mohl čekat? Já jedině to, že honí krysy."
"Vždyť ji málem chytil a zabil!"
"Nesmysl! Prašivky se ani nedotkl!"
"O to nejde! Já taky říkám: 'Málem'!"
"No tak přece klid..." vloží se do hovoru černovlasý chlapec a oba dva se na povel otočí a zároveň vykřiknou:
"Jé, ahoj, Harry..."
"Půjdeme do vlaku?" zeptá se Potter svých přátel, rád, že úspěšně zažehnal nastávající hádku.
Ron, který musel trpět objetí své maminky, se všelijak šklebil a dával gesty najevo, že své kamarády dožene. Hermiona dala pusu svým rodičům a v Harrym najednou vzplála vlna žárlivosti a závisti. Jeho neměl kdo obejmout. Ale tentokrát nebyl sám.
Nedaleko od něj stál Draco, světlovlasý vysoký kluk, který byl bledší než obvykle. Díval se na zem, potom zvedl hlavu, zvedl kufr a sovu, dal všechny věci do vlaku a sám nastoupil. Žádný otec ani matka za ním nestáli. Harry byl tehdy rád, že je dostal do vězení Azkaban, ale teď mu bylo jeho nepřítele líto, a ačkoli si to nechtěl přiznat, cítil se mizerně. Vždyť on mu sebral rodiče a dostal je mezi mozkomory. Tohle si nezasloužil ani někdo jako je Draco Malfoy, namyšlený spratek, co nikoho nemá doopravdy rád.
Jeli už dlouho, když Harrymu oznámil Ron, že by se měl také převléct do hábitu, brzy budou na místě. Když vystoupili, uslyšel Harry starý známy hlas obra, který mával rukama s obrovskou lampou a křičel hlasitě:
"Prvňáci ke mně! Hej, ty malej, pojď sem! Ano, ty! Ahoj, Harry! Jsme všichni? Výborně, pojďte za mnou!" Nejmenší děti se poslušně vydaly za Hagridem a vzrušeně špitaly, jak se těší na svoji první hodinu a kouzlo. Potter se vydal i se svými přáteli ke kočárům.
"Harry, my teď jdeme do kočáru prefektů, ano? Sejdeme se v hlavní síni, pa." Křikla na něj rychle Hermiona a než se Harry nadál, byla už i s Ronem pryč. Nezbylo mu, než si najít volný kočár a doufat, že si přisedne Neville, nebo Lenka. Nikde nikdo.
Najednou vešel do kočáru Draco, ale když spatřil Harryho, okamžitě zamířil zpátky. Kolem šla ale profesorka Prýtová a jednou rukou zasrčila Draca zpátky do kočáru se slovy:
"Tak to by nešlo, pane Malfoyi. Jestli nechcete jít pěšky, zůstanete tady, odjíždíme."
Když jeli, nikdo z chlapců nepromluvil jediné slovo. Harry si ale nedokázal pomoct.
"Copak tak sklesle, Malfoyi? Tvoje gorily tě už dále odmítají chránit?" utrousil posměšně a zašklebil se vítězoslavným úsměvem. Draco na to nejprve nijak nereagoval, dále se díval z okna, a kdo ví proč, Harry se cítil ještě o pár stupňů mizerněji. Najednou se světlovlasý kluk probudil a zabodl do Pottera vražedný pohled. Ten mu vydržel celou cestu. Když vystoupili, oba dva cítili, že je mezi nimi jedna chladná a nezbořitelná stěna.


Dožaduji se pokračování!
Elion Evans